Červenec 2008

Kodaň - město na kole a na vodě

11. července 2008 v 13:09
Dostala jsem první dovolenou.Tak jsem si řekla, že musím to volno pořádně využít a odpočinout si od toho frmolu kolem turistů, neustálého zpěvu zpívajícího plyšového soba , co prodáváme, a ukřičených Španělů, co se neumí rozhodnout Jelikož letenky všude možně po Evropě byly levnější než cesta domů, tak jsem se rozhodla trochu víc prozkoumat Skandinávii. Nakonec jsme vyrazili s kámošem Christianem do Kodaně a ukázalo se, že to byla ta pravá volba.
Smalou mořskou vílou
Sehnali jsme levný letenky od nový společnosti Sterling a v úterý ráno jsme už stáli na letišti. Při bezpečnostní kontrole si vzali Christiana stranou, objevili totiž v jeho batohu zapadlý klíč na kola, tak jsem vtipkovala, že se mě určitě chtěl tím klíčem v letadle zbavit, ale netrvalo dlouho a i mě si vzala paní stranou, co že to mám prý na dně batohu? Tak mi trochu strnul úsměv …No musela jsem ten sprej vyhodit, život není fér, Christianovi klíč nechali. Nespravedlnost ne? No příště radši prohlídnu všechny kapsy batohu než někam vyrazím!
V Kodani nás přivítalo teplo a sluníčko, to byla taková krása po třech chladných a propršených týdnech v Bergenu. Uschovali jsme zavazadla na hlavním nádraží a vyrazili do turistických informací získat co nejvíc tipů kam vyrazit, jelikož jsme plánovali narychlo a popravdě jsme toho o Kodani moc nevěděli.
Měla jsem trochu strach jestli tam bude co dělat 4 dny, ale pak jsem byla paf kolik je tam neuvěřitelných možností, nestihli bysme to ani za 3 týdny.
Kodaň je naprostá placka, takže úplně něco jiného než Bergen, kde se rovinka hledá těžko. Proto je taky Kodaň rájem cyklistů. Tak jsem si myslela, že pocházím z Pardubic, cykloměsta, ale naše cyklostezky jsou teda proti kodaňskému systému houby. Pruhy pro kola jsou součástí silnice, mnohdy širší než pro auta, někde dokonce i speciální odbočovací pruh pro cyklisty a co mě dostalo, byly speciální semafory. Dánové frčí na kolech jako o závod, kola jsou to většinou starší bez přehazky, sedí na nich vzpříměně až v záklonu, veškerý náklad včetně dětí vozí vepředu, ženy si zdobí proutěné košíky na řidítkách kytkami, někdy vlaječkami, jezdí se v kostýmkách v podpacích, v kvádru ….nádhera. Aby byli turisté ve městě "in", mají všude po městě speciální tzv City bikes, kola která fungují na princip košíků v supermarketu. Přijdete, strčíte dvacku, kolo se odemkne a zase ho kdekoli na jednom asi ze sto padesáti stanovišť ve městě vrátíte. Parádní způsob jak poznávat město, všude se dostanete, neplatíte za dopravu a kdekoli si zastavíte, vyfotíte, pokoukáte. Jediná nevýhoda těchto kol byla, že pneumatiky, aby dlouho vydržely byly z gumy, takže se šlapalo trochu ztuha a byli jsme samozřejmě nejpomalejší cyklisti v provozu, ale turistů tam bylo víc, takže jsme aspoň byli lehce rozpoznatelní
Kodaňská opera
První den, jsme objeli hlavní centrum města, zajeli jsme se mrknout na sochu slavné Malé mořské víly z pohádky H Ch, Andersena, navštívili dva kostely, projeli se kolem kanálů co připomínají Benátky a dali si k večeři pořádný steak, mňam.
Večer jsme sedli na jeden z městkých vlaků a vyjeli asi 5 km od centra,m kde bydlel Mathe, Dán, u kterého jsme měli dohodnuté bydlení, zase zadarmo, přes Couchsurfing. Bydlel v krásné klidné čtvrti plné typických dánských řadovek ze třicátých let, Takže jsme si měli možnost vyzkoušet pravý dánský bydlení. Mathe byl super, student, co pracuje přes prázdniny jako plavčík na jedné kodaňské pláži a jeho francouzská přítelkyně nám dali spoustu tipů. Kam se mrknout.
Další den jsme vyrazili do botanické zahrady, v tropickém pavilonu, bylo teda pěkně vedro, ale zase bezva pohled, mohli jsme totiž vyjít do druhého patra a vidět všechny palmy svrchu, to bylo moc zajímavý. Poobědvali jsme v královských zahradách a vyrazili do Národního muzea trochu se dozvědět o dánské historii. Muzeum bylo moc fajn, ale jak to tak bývá děsně veliký a protože venku bylo tak krásně, tak jsme ho jen proběhli. Musela jsem se vyfotit s fukarem, protože je sranda , že Dánové vystavují v národním muzeu to samé, co my v tom nepoměřickémJ Večer jsem dělala čočkovou polívku a bramboráky našim hostitelům, Moc jim chutnalo a chtěli recept, završili jsme to pudinkem a večerní procházkou v přístavu.
Čtvrtek byl pěkně náročný ale bezvadný den. Koupili jsme si denní jízdenku po celém kraji a vyrazili jsme k hradu jako z pohádky - Frederigsburgu. Dojeli jsme vláčkem do stanice a pak nám řidič ochotně ukázal autobus , kterým máme pokračovat,.Hrad byl úchvatný a zahrady taky, byli jsme tam brzo, takže celkem bez lidí. Prošli jsme se kolem královského jezírka a vydali se procházkou zpět na nádraží. Párkrát jsme zaváhali, ale kohokoli jsme se zeptali, s úsměve nám odpověděl nasměroval a chvíli se s námi zapovídal. Na nádraží jsme hledali spojení na pobřeží k muzeu moderního uměni a na pláž. Jen jsme přišli k jízdním řádům, zůstala jsem nevěřícně stát. Ze zaparkovaného autobusu, který měl očividně přestávku, vylezl asi šedesátiletý řidič a s úsměvem se zeptal,jestli nám může pomoct. Přesně nám popsal cestu, kde máme přestoupit a ještě se omluvil, že musíme přestupovat, že v tu hodinu tam není žádný přímý spoj. No tohle by se u nás asi taky jen tak nestalo. Cedule v našich busech, "nemluvte na řidiče" mluví za všechno
Pláž u Luisiany , musea moderního umění , byla bezva s vlnami ale ostrýma šutrama, tak jsme zůstali jen chvilku, proběhli muzeum a vyrazili na další , slavnější písečnou pláž, ta byla bezva. Vůbec jsme netušila, že v Kodani mají tolik pláží takže koupání v moři bylo super, jak prázdniny na jihu
Večer jsme si dali kebab, zase to muselo být maso- v Bergenu je totiž děsně drahý a vyrazili do slavného zábavního parku Tivoli, jednoho z prvních v Evropě, předchůdce Disneylandu. No samozřejmě to byl drahý špás za vstup do areálu a za každou další atrakci se muselo pořádně zaplatit , ale stálo to za to. Poprvé v životě jsem byla na té obří horské dráze, tak tam s námi zatočili vzhůru nohama a hlavou dolů, no super a ještě nás při tom fotiliJ Pak jsme si dali ještě závody koní, házením kuliček do dírek, jsme poháněli koně, ale porazil nás asi tříletý kluk, tak jsme si radši šli poslechnout koncert vážné hudby a okouknou hodinu salsy. Večer všechno krásně svítilo a cestou domů jsme si užívali pohled na hvězdy. V Bergenu je totiž momentálně světlo nonstop, v noci se jen trochu sešeří, ale není úplná tma, takže nejsou hvězdy
V pátek ráno jsme se rozloučili s našimi hostiteli a vydali jsme se přes most na ostrov Christiahavn. Na něm se nachází zajímává osada s názvem Christianie- tady v šedesátých letech bydleli hippies, drogově závislí, bezdomovci a vůbec lidi, kteří chtěli žít jinak, nebo je ve městě moc nechtěli, založili si tu vlastní osadu,vlastní město ve městě, ve které dokonce platí speciální zákony a toto území je nezávislé, neplatí daně a tak dále. Bylo to tam vážně zajímavý, prodávali tam krásný věci z Nepálu, všechno bylo pěkně barevný ale bohužel i pěkně špinavý. Bohužel všude byl zákaz focení, tak jsem ho nechtěla porušovat , takže aspoň můžete mrknout na vchod a východ. Potom jsme se vydali na další pláž, tentokrát uměle vyrobenou , tam jsme strávili celé odpolko. Bylo to bezva. Sice náš let domů měl večer zpoždění asi dvě a půl hodiny, ale tak jsem se aspoň zkrášlila zadarmo v duty free shopu, vyzkoušela všechny možné parfémy. Koupili jsme s Christianem zásoby alkoholu na dlouhé letní večery a frrrr domů.
Supr výlet ale krátký !

Bez práce sice nejsou koláče, ale může být i legrace

5. července 2008 v 8:23
Jak asi víte je ze mě přes léto osoba pracující. A ne lehce, tvrdě pracující. Odrážející návaly ukřičených Španělů, přemlouvající škudlivé Anglány a trpělivě se usmívající na korejské turistické babičky. Každopádnwě máme celkem v našem obchůdku se suvenýry rušno, ale když je venku krásně, občas se stane, že není do čeho "píchnout" a to pak začíná ta pravá legrace. Jestli se chcete mrknout, co provádíme po práci a někdy i při práci tak mrkněte na fotečky. jinak mám úplně nejlepšího šéfa , co jsem mohla mít. Minulou sobotu nás všechny ( a to nás tam pracuje asi 15) pozval na pizu a cely večer platil pití, dokonce si s námi i zatrsal:)
Tak pááá ja letím do práce mezi troly:)