Červen 2008

Pojďte ke mně na návštěvu...

26. června 2008 v 12:44
Tak jsem se na léto přestěhovala. O dvacet metrů doprava, o 5 pater výš, z bloku B do bloku D, ze severu na jih , z pokoje s otravnou Brazilkou do super 1 plus 1 s velkou kuchyní pro 7 a konečně mám i troubu, vivat hranolky!!! Tenhle pokoj mi na léto propůjčil jeden Kanaďan, takže mi tak dva týdny trvalo přetvořit ten maximálně klučičí pokoj alespoň trochu k obrazu svému, útulnému….Ale tvořilo se lehce, jelikož všichni odjíždí a mají přebytkové věci jako svíčky, polštářky a spoustu pěkných drobností, které se ale do kufru nevejdou, tak je neustále dostávám darem. Jak jiné je to ke konci než na začátku, kdy jsem přijela s jedním hrníčkem, teď nevím kam to všechno dát. No každopádně si to bydlení maximálně užívám, protože jsem odjakživa s někým pokoj sdílela, tak teď je to zvláštní, že si můžu dělat úplně co chci, ale zase si není s kým před spaním podrbat….No každopádně přidávám pár fotek, když vás nemůžu pozvat na kafe a na návštěvu, tak tady máte alespoň virtuální prohlídku…..

Stavanger a jedna populární skála

18. června 2008 v 21:41
Tak konečně report z našeho výletu za odměnu. Za odměnu , protože jsme s Nikou vyrazily na jih hnedle po zkouškách. Objednaly jsme si lodičku do Stavangeru a taky jsme chtěly vyrazit na jednu populární skálu, co se tyčí 600 metrů nad fjordem a jmenuje se Preikestolen. Počasí bylo ostatně jako celý květen v Norsku perfektní, sluníčko a azuro. Ve Stavangeru e podobně pěkně jako v Bergenu, krásný bylo toulat se malýma uličkama plnýma starých dřevěných domečků a dobrodružně bylo hledat bílý domek na kraji města, ve kterém měl bydlet Oyvind, u kterého jsme měly dva dny nocovat. Řidič v autobusu nejprve vypadal , že o tom místě nikdy neslyšel a nejvíce ho pobavila má hláška, že by to měl být bílý domek na kraji cesty( ve Stavangeru jsou totiž všechny domky bílé) Nakonec jsme ale na bio farmu dorazily a poustevnicky žijící,ale moc milý a vtipný Oyvind hned získal přezdívku "bio boy". Západ slunce jsme sledovaly z nedalekého kopce plného malých oveček, povalující se vlny a prastarých vikingských usedlostí, z nichž zatím nikdo neudělal turistickou atrakci,y a po mátovém čaji jsme zapadli do pravých peřin. První budíček kolem šesté ráno další den jsme zavrhly a po snídani s bio chlebem a bio ovocem jsme vyrazily na trajekt směrem na Preikestolen. Já se nejdřív mračila stejně jako obloha, protože jsme nesehnaly levnější lístek, ale jakmile vylezlo sluníčko a uviděla jsem výhledy bylo mi jasné , že ten výlet stál za to. Na pohledech na vyhlídce vždycky vysedávalo alespoň dvacet lidí, čekala jsem proto, že jich tam bude tak dvě stě, ale nakonec jsme si tam ten výhled užívaly skoro samy a potkaly dvě skupinky Čechů, ani se nám nechtělo zpět. Večer jsme si daly ještě malý cyklovýlet kolem stavangerských jezer plných vodního ptactva všeho druhu, smočily nohy u třech vikingských mečů. K večeři jsme uklohnily bramboráky, které bio boy velmi ocenil, poslouchaly jsme zpěv jakési Češky , jejíž jméno jsme nikdy neslyšely. a překvapeně zíraly, když nám vyprávěl, jak žil rok na zapadlém statku kdesi u Brna… Zahrály jsme si volejbal zahřívaly vajíčka pro slepici a bylo nám fajn. Další den jsme vyrazili do proslulého muzea ropy, na muzeum sardinek a na moderní umění bohužel nezbyl čas, pokusily jsme se stopovat, ale bohužel nikdo z těch šesti aut ,co nám za pár minut zastavily, nejel přímo do Bergenu, tak jsme pro jistotu zvolily autobus a vyrazily zpět.

Národní den aneb město plné vlajek

1. června 2008 v 1:13
Sice spousta z nás měla těšně před zkouškami, ale nedalo se nezúčastnit oslav Národního dne, 17. května , na který nás všichni Norové už od ledna upozorňovali a říkali, že tam teprve uvidíme hodně vlajek pohromadě. To nebylo hodně, myslím, že vlajky se prodávaly všude a častěji než chleba a celé město bylo červeno modro bílé. Od rána svítilo slunce a davy lidí se hrnuly do centra, kde se konala slavnostní promenáda. Abych taky řekla, co vlastně slavili, no slavili to, že se v roce 1905 osamostatnili od Dánska, a jak mi bylo řečeno, původně to bylo kdysi na podzim ,ale slaví to radši teď, když je krásné počasí. Atmosféra byla úžasná, každý měl vlajku nebo alespoň trikoloru, všechny!!! holky a ženský byly v krojích, které se liší podle kraje odkud pochází. Kluci tu a tam měli taky kroj a když ne tak všichni v sakách. Prostě úplně super atmosféra, pak ji trochu zpestřili středoškoláci, kteří mají něco jako svaťák ( už asi druhý měsíc) a mezi dechovkou zaznělo techno a pěkně to okořenili. Dali jsme si zmrzlinu, co ž je tradicí pro tento den a pak zase hurá k učení…..