Duben 2008

A zase ch.a ch .... pršíííí :(

30. dubna 2008 v 13:03
Tak a zase máme zpátky pravé bergenské a poslali jsme sluníčko k vám ....
Tady sedíme po posledním beachvolejbalovým zápase trochu smutní, protože jsem viděli předpověď a tudíž věděli, že si venku zase chvíli nezapinkáme.....ale to nevadí i vevnitř se dá žažít sranda, že?....navic se všichni musíme šprtat, už se to blížííí, uáááá.......

Flam- tam kde vlak šplhá do nebe

28. dubna 2008 v 0:15
Být v Norsku a nevyužít tří týdnů slunečného počasí v kuse, to by byl hřích, a tak jsme se v neděli ráno vydali na výlet. Ráno bylo kruté, odjezd vlaku do Mirdalu byl ještě před osmou, a tak se hlavně mně a Nice celkem krušně vstávalo, protože v sobotu se přeci jen před půlnocí moc často spát nechodí. Aspoň, že Zdenek byl po ránu plný elánu:) Vláček nás po dvou hodinách dovezl do Mirdalu, kde končí normální železnice a přestoupili jsme na slavnou Flamsbahne- tahle trať vede z Mirdalu do Flamu, nebo chcete-li opačně a během dvaceti kilometrů se vlak vyškrábe z Flamu, který je přímo u moře- ve fjordu, až do Mirdalu, který leží výš jak 800m nad mořem. Takže jsme ze zasněžených hor hodinku klesali po trati plné úžasných výhledů a mnoha tunelů až do údolí, kde bylo úplné jaro. To, že se jedná hlavně o turistickou atrakci dokazovalo nejen to, že byl plný vagon Japonců, ale například i to, že jsme na trase měli třeba taky "fotozastávku"- šup na tři minuty ven - vyfotit vodopád a zpátky do vlaku:) ale i tak to stálo za to. Ve Flamu většinou turisti jen přeběhnou na loď, ale my jsme si udělali vlastní program a vydali se do údolí podél řeky prohlídnout si vesničku. To místo je nádherné klidné, lidé usměvaví, dokonce nám místní starousedlík přiběhl s úsměvem odemknout starý dřevený kostelík. Pak jsme se vyškrábali na jeden z kopců, spálili si obličeje, vymáchali nohy v příšerně studené řece a večerním autobusem se vrátili zpět do Bergenu, zase parádní výlet!
fotečky zde: fotky z výletu

Beach volejbal a knedlíky

22. dubna 2008 v 13:11
Musím se vám pochlubit, máme tu nádherné jaro, desátý den azuro, slunce praží, hrajeme beach volejbal, mám spálenej nos. Opalovací krém si na nejdeštivější místo Evropy jaksi nikdo nedovezl....Po volejbale je hlad, a tak jsme s Nikou uspořádaly další českolsovenskou večeři a vařila jsem knedlíky, dopadly příšerně, ale ten třetí pokus, co jsem hostům nabídla, mi pochválili, a dokonce vypadli, že jim chutnalo
Mí němečtí spoluhráči, vždycky musím počítat skóre, abych prý trénovala německý čísla:)
Najít rovinku na hřiště je v Norsku vždycky trošku problém:) ale písek mají luxusní
Georgio vymyslel, že nebudeme říkat "cheese" ,ale "parmezán", tak proto se tak všichni divně křeníme:)..na stole je asi zbytek posledního knedlíku, co zbyl, pěkně se po nich zaprášilo:)

Prázdniny za polárním kruhem- Lofoty a tak různě

5. dubna 2008 v 19:15
Tak se konečně zase hlásím, abych vám podala repotr z jedné z mých nejlepších dovolených.
Po velikonočních prázdninách, které tu i tak trvaly skoro dva týdny jsme se rozhodli, že si je ještě trošku protáhneme a vyrazíme na okružní cestu na sever Norska. Složení naší výpravy: Já (přizvali mě jako poslední , když už bylo všechno naplánovaný, takže bezva výlet bez starostí.) Sára ( Belgičanka, asi moje nej místní kamarádka a jediná ženská spřízněná duše naší výpravy) Raphael ( Švýcar, doufali jsme, že použije své tučné švýcarské konto a zaplatí nám vrtulník na freeride lyžovačku na Lofotách) Clemens ( Němec, moc milej , ale někdy umí být i pěkně zvláštní a ráno, je děsně hlučnej, no Němec no:) a Georg ( Němec, psycholog a nejlepší kluk, co tu je, záruka nekonečné srandy).
Náš výlet začal šíleně. Odjížděli jsme v úterý brzy ráno i s Mončou ( moji ségrou, která tu byla na návštěvě, ale její letadlo letělo na jih, směr Praha, naše severně do Trondheimu)V rámci šetření se rozhodlo nejet airportbusem, ale normální hromadnou dopravou se dvěma přestupy. Už to, že jsme vyjížděli hodinu a půl před odletem, mě trošku znervózňovalo, ale prý to na vnitrostátní lety bohatě stačí, tvrdili mi ostřílení lítači J První bus, přijel a druhý taky, ale zastavil, zakroutil hlavou a změnil cílovou stanici z Letiště na Bergen centrum a zase odfrčel. Tak jsme zůstali stát na zastávce, pár kiláků od letiště, bez autobusů a taxíky si nás nevšímaly. Zavolali jsme tedy. Trvalo mu 25 minut než dorazil, těsně než přijel, už to Georg nevydržel a prostě skoro skočil do jízdy jinému taxikáři a ukecal ho, ať nás vezme- jenže nás bylo i se ségrou pět, všichni jsme jet nemohli, bylo to psycho, kluci mě dotáhli do auta a řekli ať tam segru nechám, že se pro ni taxík vrátí, jen jsme nasedli přifrčel ten velkej, na keterej jsme čekali, takže nakonec ségra jela jako dáma v megavelkým taxíku pro deset lidí. Přiřítili jsme se na letiště půl hodiny před odletem, odchytli jakousi pracovnici letiště ta nám výjimečně ještě otevřela Check-in, předběhli všechny lidi na bezpečností kontrole a hnali se k našemu gatu, když se ozvalo hlášení- " Let do Trondheimu bude o 2 hodiny opožděn" V tu chvíli jsme se mohli jen smát a shodli jsme se na tom, že by to chtělo panákaJ To byl ten nejhorší zážitek našeho výletu, pak už šlo všechno jako po másle:)…..
Trondheim je moc pěkné univerzitní městečko, něco jako Bergen,ale ne tak krásný. Hned po příletu začli kluci vypadat hladově, a protože jsem se poučila, že není nic horšího než hladový chlap, tak jsme střídali chození po památkách a uspokojování chuťových buněk. Našli jsme moc krásný místečka, hlavně jednu mrňavou kavárničku, kde byly všechny zdi křivý, každej stůl jinej, ale ve výsledku tak útulno, že se nám ani nechtělo pryč. Nejslavnější je v Trndheimu asi gotická katedrála, v Norsku jediná svého druhu, kterou nechali vystavět nad hrobem jednoho padlého Olava z 10. století, tak má teda parádní náhrobek:)Večer jsme zakončili místním pivem a horkou čokoládou a o půlnoci nasedli na noční rychlík směrem do Bodo….
Když jsem slyšela, že nás čeká 10 hodin ve vlaku, nadšená jsme nebyla ale to jsem si totiž představovala vlak podobně jako v Čechách. Opak byl pravdou, sedačky jsou po jednom, max. po dvou, všude kolem záclonky, na každého cestujícího čeká deka, polštářek, klapky na oči a špunty do uší a sedadlo se dá sklopit do úplně vodorovné polohy. Paráda. Průvodčí se usmíval, se všema si popovídal a mě přivítal větou v lámané češtině: "Jak se mas? Preji hezky den, Das si pivo?" no proste paráda slyšet ve vlaku kdesi u polárního kruhu češtinu:)
Vzbudilo nás až slunce a pohled na zasněžené vrcholky hor a přesně na minutu jsme zastavili v Bodo. Tohle město je spíš přestupní stanice na sever a město průmyslovější, město, který celý shořelo po válce, takže jsou tu všechny baráky nový ale ve výsledku pěknej pel mel. Pěkné bylo muzeum národa Sámi a kluci se snad hodinu kochali na místním fotbalovém stadionu ( nuda:) Odpoledne se k nám konečně připojila Sára, tak jsem měla ženskou spřízněnou duši při sobě:)
Odpoledne jsme se vydali do přístavu koupit lístky na trajekt do Svolveru, hlavního města Lofotských ostrovů. Cestovali jsme na palubě sedmipatrové luxusní lodi, kde skoro všechno bylo ve zlatě a v těch džínách a pohorkách se tam člověk necítil zrovna nej, ale to nebylo podstatné, měli jsme zase azuro takže jsme si udělali picknick na horní palubě a pak už jen pozorovali nádherný západ slunce. V deset večer, asi hodinu před plánovaným příjezdem zahlásil kapitán lodi: " Milí pasažéři, na pravoboku můžeme pozorovat polární záři"Ani mě nenapadlo, že bychom mohli mít takové štěstí a vážně ji vidět, hned jsme vyskočili a běželi se podívat ( Georg tak prudce, že zapomněl, že je před ním sklo a pořádně se praštil do hlavy).
Nabyla moc silná ale byla tam. Zeleno fialové pohybující se světlo, no krása. Lofoty nám připravili nejhezčí přivítání, jen jsme vystoupili z lodi, Sára mě zatahala za rukáv a ohromeně ukazovala na oblohu, všude nad námi se vlnila polární záře, velice rychlá, silná, úchvatná, shodili jsme bágly a stáli tam a křičeli nadšením, nikdy jsem nic takového neviděla a na fotkách je to nuda. Chudák taxikář se nás snažil zeptat, kam to teda chceme jet, ale musel počkat, než jsme byli schopni se zase soustředit. Čekala na nás nádherná, dřevěná chata s krbem a oknama až k zemi, rozsvícená, vytopená, otevřená ( neuveřitelné, ale prý to tu tak chodí a když jsme chtěli platit museli jsme horko těžko hledat správce)
Ráno jsme si půjčili auto- toyotu ( stala se Raphelovým miminkem, skoro víc času trávil s ní než s námi:) a pucoval a oprašoval … a další 4 dny se kochali neuvěřitelnou přírodou Lofot. Popíšu to jen krátce- moře, hory, jezera, azurově modrá voda, sněhobílý písek na plážích plných mušlí v kombinaci se sněhem vypadá neuvěřitelně, spousta divokých orlů,rybářských lodí a stojanů, na nichž se suší proslulý vývozní artikl- sušené ryby. K tomu všemu jsme měli o zábavu postaráno - polární záře na nás čekala každou noc. Hned prví den nám paní v rybářské hospůdce ke kávě přidala na ochutnání čerstvý kaviár a přidala i mnoho cenných rad, co na Lofotách vidět. Po pozorování, ( pro mě nechutného, pro kluky úchvatného ) procesu, usekávání rybích hlav a věšení na stojany jsme se vydali dál, na hory, pláže a útesy. Po dvou dnech jsme se přesunuli do Stamsundu, na jih ostrova a ubytovali se v hostelu u jednoho střeleného starýho rybáře přímo v přístavu u majáku. Paráda.
Poslední den nás trošku zlobilo počasí, pořád sněžilo, ale aspoň jsme mohli nerušeně pokračovat ve sněhových bitvách. Večer už na nás čekal opět trajekt ve Svolveru, směrem do Tromsa. Clemens mi celou dobu před odjezdem říkal, ať si nezapomenu plavky, že na lodi bude taky bazén tak jsem si ťukala na čelo, ale ze srandy si je vzala s sebou. Pak si nás zase kluci naopak dobírali, že tu šestnáctihodinovou cestu pojedem malou lodí, co se bude pěkně kývat na vlnách, tak ať připravíme prášky na mořskou nemoc:) Nakonec ta naše "mini loďka" měla devět pater a polovinu noci jsme strávili na horní palubě na střeše v horké vířivce, s polární září nad hlavou…snad chybělo jen to šampaňské s jahodou:) Loď byla od plná německých důchodců…jako bysme sebou neměli už dost německy mluvicích že?:) ale aspoň byla sranda je pozorovat. V rámci šetření jsme si na noc nekoupili kabinu a spali na pohodlných gaučích v restauraci ve vyhlídkové palubě, spalo se krásně, vzbudila nás až ráno uklízečka s vysavačem:) Teda všechny kromě Clemense, ten vyspával snad do desíti a tak tam na tom gauči mezi těma důchodcem popíjejícíma ranní kávu vypadal fakt směšně
Tři dny v Tromsu nám prosněžily, ale i tak jsme si je náležitě užili. Na radu Australana , co cestoval o pár měsíců před námi jsem se zaregistrovala na stránky couchsurfing.com, a kontaktovala pár lidí, co žijí v Tromsu, jestli bychom u nich nemohli přespat. Jon odepsal obratem" Klidně, všech 5, můj bílý dřevěný domek se na vás těší. Klíč je pod rohožkou" Byla jsem v šoku, to popírá všechny naše české zvyky a zásady, nicméně s Jonem a jeho francouzskou přítelkyní jsme si Tromso vážně užili. Vyrazili jsme s nimi do klubu, ochutnali Jonovo domácí pivo, sehráli aprílový žertík, navštívili lachtany a pivovar a ukuchtili mexickou večeři. Letadlo nás pak bleskově přepravilo přes tu obrovskou norskou zasněženou zemi zase zpátky do Bergenu, do jara…no a už je duben, všechno děsně letí, myšlenkami jsem ještě tam na severu na pláži, u jezera v horách, ale musím se taky asi začít učitL…..každopádně to byla jedna z nejkrásnějších dovolených, jestli máte možnost nikdo neváhejte a vyražte na Lofoty, fotografové National geographic označili ostrovy jako třetí nejhezčí místo světa a rozhodně se nemýlí...!

Lyžovačka s návštěvníky:)

3. dubna 2008 v 21:14
Už je tomu nějaký ten týden, co dobyli jsme Eikedalen.
Půjčili jsme lyže, prkna, sjezdovka tam byla pěkná.
Celý autobus se naplnil, tak se nikdo nenudil.
Sluníčko se schovalo, ale to nám hlavy nebralo.
V poledne se grilovalo večer potom tancovalo
fotecky zde