Leden 2008

School

30. ledna 2008 v 21:39
Tak se vám zase hlasim po delší odmlce. Omlouvám se, ale jaksi nebyl čas:) To víte začala škola, prázdniny jsou tytam:( No tak zlé to ale zase nebude. Mam tu dva předměty: Skandinavien politics and gowernment a Eu institutions. Taky kurz norštiny, tam chodím jaksi dobrovolně, ale baví mě to asi nejvíc.Učitelé se nám tu děsně věnují, není nás ve třídě ani dvacet a dokonce nás na semináři učili i tři najednou. Pracujeme hodně ve skupinkách a jsme tam namixovaný úplně ze všech zemí, tak je to pardáda. Hlavně na té Eu, kde se vždycky sejdeme jak členové, tak nečlenové,(máme tam i pár norů) a taky třeba klučina z Mexika, který o nějaký Eu nemá skoro ani páru:). Trošku mě tu naštvali s knížkama, jednak je toho celkem hodně, co máme přečíst, ale hlavně tu nemaj nikdy nic prezenčně v knihovně, a ten jeden výtisk, co fakt potřebuju je půjčenej a asi desetkraát zamluvenej, no a knížka do školy tu stojí mezi 600 a 1500Kc.Takže vivat brněnská knihova!!
God dag. Jeg heter Lenka, Jeg kommer fra Tsjekkia. Jeg er studenter.Jeg studere Jeg bor i Bergen po Fantoft. Jeg er ikke gift. ........
Norština mě děsně baví, není to moc těžký, takovej mix aj, nj a čehosi. Nejlíp to jde Němcům a Holanďanům, protože to mejí dost podobný. Pak mám ve skupince taky jednu Etiopku, kluka z Nepálu a ze Zambie ty jsou úplně úžasný. Měli jsme říct norsky jakýma jazkyma mluvíme jaký jazyk je v naší zemi, tenhle kluk ze Zambie řekl, že je úřední angličtina, učitelka se ho ptala jaký další jazyk a on ji povídá. "chcete jich opravdu vyjmenovat všech těch dvacet šest?" na to zareagovala etiopka a vyrazila nám docela dech ,když s úsměvem oznámila, že oni mají jazyků pro změnu 52:) No zlatá naše jedna čeština že?:) Jinak norština je fakt zajímvá- třeba mají slovíčko gift ( jako dárek v aj)- u nich to ale zamená - "být ženatý", mimo jiné také překládají také "jed" . takže aspoň víme jak pociťují svazek manželský:)

Bergen in the sun

21. ledna 2008 v 17:37
Bergen umí pořádně člověku pít krev, když tu leje , stojí to za to, když tu svítí sluníčko, máte pocit, že tu chcete být už napořád:) Asi nejslavnější bergenské hanzoví domy- tuhle fotku má každý turista:)
Hanzovní domky a v pozadí se stožárem Ulriken, nejvyšší ze sedmi bergenských vrcholků.
Norové jsou patrioti a mají všude hodně vlajek, ale ladí jim to s červenejma domečkama, tak to vypadá moc pěkně.
Pohled z přístavu
Proslulý fish market v lednu ale zeje celkem prázdnotou

My new boy friend........

19. ledna 2008 v 10:20
Mám nového přítele.........
Potkali jsme se zcela náhodou... Zrova sněžilo....
Mě strašně bolely nohy... A on tam stál a prostě se na mě usmíval....
Tomu úsměvu nikdo neodolá....Každý má chuť k němu přistoupit a využít jeho obětí....
Je stále veselý,.....společenský, i když toho moc nenanmluví...
strašně rád se fotí s lidmi a to mám na něm ráda....
já mám totiž problém se fotit i když je to fotka jen pro mého kamaráda....
Bydlí vysoko a má krásný výhled na město.....
měl by trošku zhubnout, ale co...na vzhledu přeci nezáleží......
mám ho ráda, vždycky vím, kde ho najít, čeká pořád na stejném místě.....
Ale řeknu vám, bylo fakt těžký ho sbalit....i když stačilo se jen jednou za ním stavit
Trošku žárlím, má kolem sebe každý den hodně žen......ještě aby ne, je tu celkem slavný.....
Je to pán mástních kopců a hor..
říkali jste, ať si tu sbalím Nora- ano je to Nor ...
říkají mu prostě a jednoduše........Troll:)
Tenhle krasavec čeká na vrcholku Floyen- je to jeden ze sedmi kopců mezi nimiž se Bergen rozkládá, byl to neplánovaný ale bezva výšlap- no a odměnou je vám krásný výhled a "obrovské " objetí:)
Ještě jedna vrcholová....

Starobrno v Bergenu

17. ledna 2008 v 17:58
Tak co si dneska dáme? že by Starobrno??:)
Ceny alkoholu jsou tu vážně vysoké, ale kdo by řekl, že nejdražší z nabídky piv ve studentském klubu bude české Starobrno???? No nedělá nám tu zrovna nejlepší reklamu co? kdyby sem dali Plzeň možná by bylo líp. Ale cizincům prej chutná:)
Australie, Čechy a Starobrno - Tak co si dáme? Heineken, Hansu nebo Starobrno???:):)

Lyžovačka

15. ledna 2008 v 15:37
Jestli se mi tu neco vážně líbí, tak je to to, jak jsou tu akční lidi. A hlavně lidi, který o ničem dlouze nepřemejšlej a s každým nápadem hnedle souhlasej. Jen tak jsme si s Phillem poviídali a já nadhodila, že bych si někdy jela zalyžovat, další den přišel, že jedem v neděli do Vossu a tak se jelo. Celkem nás bylo asi deset, já Phill, holky Australanky, Kanaďan Tim a nakonec jsem vytáhla i Brazilku spolubydlící, která byla úplně nadšená., protože nikdy ještě neviděla sníh. Zamluvili jsme si jízdenky, maj tu něco jako u nás, že si koupíte lístek na vlak a zároveň je to i skipas. Tak jsme ráno nasedli na vláček a vyrazili asi do sto kilometrů vzdáleného Vossu. Cesta byla parádní, sněhu přibývalo a vlak kličkoval mezi horama, fjordama, poloostrovama a každou chvilku byl tunel. Ve Vosu část skupinky nakonec odpadla že půjde mrknout jenom na památky, mi odvážní sportovci ale pokračovali do půjčovny pro vybavení. Na to, že Australani mají v celé zemi jen asi dvě střediska jezdili vážně dobře, Lisu jsem trošku učila ale Phillovi jsem ani nestačila. Chudáci neměli sebou nic pořádnýho na sebe, takže jezdili jen v džinách a cestou zpátky klepali pěkně kosu.
Australani Lisa, Phill a já
Sníh byl neskutečnej, prašan, nádhernej, žádná umělina a panoramata byly krásný. Jiný než Krkonoše nebo Alpy jak jsme zvyklý. Akorát se Norové moc neobtěžovali se značením sjezdovek, tak se lyžovalo tak nějak všude, kde se člověku zachtělo, takže to bylo super, i když ze začátlku trošku makačka se zorientovat. Brazilka si vzala soukromýho instruktora a byla uplně nadšená, odpolko jsme ji chtěla učit já, ale už nezbyl čas, tak snad příště. Ještě jsme se společně vyfotili před nástupem do vlaku. Je tam úplně happy, protože na té fotce je vidět jak sněží, to prej ještě nikdy nezažila. Jinak už jsme se celkem skamarádili, pořád něco kuchtí a zve mě. Včera zrovna na zmrzlinu s opečeným banánem a skořicí ......delikatesa.....Výlet neměl chybu, byl to výlet za zimou, výlet za zábavou a výlet do pohádky a ani se nám zpátky do uplakanýho Bergenu nechtělo....
Já, Karin (moje spolubydlící) a sníh

Fjord po ránu...

14. ledna 2008 v 9:51
Musím uznat, že když se tady rozprší a zafouká vítr, tak to teda stojí za to, ale když je krásně, jako bylo v sobotu nemá to chybu. Tohle je jižní fjord, místečko v zahradě letního sídla norských králů v Bergenu, myslím , že si uměli vybrat.....

Jen jedna takova roztomila fotka:)

13. ledna 2008 v 18:38
O tuhle fotku se s vámi chci podělit, jsou to dvě holčičky v norský školce. (Normálně tu ve školkách vůbec nemají trávník, děti si hrajou na betoně a bábovičky dělaj v čemsi co vypadá dost jako bahno). Tyhle dvě přiběhly k plotu , když jsme šli kolem, ta jedna přitahla druhou a začaly pozovat jako modelky:)

New Friends.....

11. ledna 2008 v 18:53
Tak tu mám pár zanovních foteček s novejma lidičkama, který tu za ten týden znám, je jich tu spousta a mají chuť se seznamovat ať už je to v prádelně, v klubu nebo ve výtahu, vsichni jsou moc faajn:) A díky tomu se tu prostě nemůžete ani chvilku cítit sami.
Tak tohle je Péťa- právnička, - první človíček, se kterým jsme v Bergenu na letišti promluvila, je moc fajn. a lavně blázen do běhání, pořád mi volá a tahá mě do fitka, kde si s přehledem dá 10 km běhání. No díky ní mě nepoznáte až se vrátím:) Strašně ráda používá kolejní telefon a hodně často volá, což určitě zbožnuje má spolubydla Brazilka- která mi pořád jen musí vyřizovat, že volala Petra:)
Tady je Andrew a Walter. Dva černoušci z Ugandy, ti chudáci, co mi vlekli můj kufr na koleje:) Tahle fotka vyšla asi až na třetí pokus, jinak jim byly vidět jen ty bily zuby:) Jsou moc fajn a hrozní gentlemani, takový u nás holky nenajdem:( Přiletěli jsem přímo z Ugandy, kde měli 33 stupňů, nejnižší teplotu zažili plus 15 a bundy si museli nechat poslat z Ruska, protože se u nich nic takového neprodává. Tak měli chudáčci trochu teplotní šok:)
Tady jsme s Péťou právničkou a Waltrem prvni den v klubu- maj tu papírový hrníčky na jedno použití s ouškem, ty jsou úplně boží:)
Tohle je Phillip, Australan. Bezva kluk co projel půl světa, tady je mým kulečníkovým rádcem a trenérem. Chystá se v únoru do Čech, tak jsem mu dala několik tipů, tak tam doma nic neproveďte ať nemáme ostudu. S ním a dalšími asi deseti lidma, hlavně z Austrálie a Kanady vyrážíme v neděli lyžovat, tak to bude myslím bezva
.
Tim je z Kanady, studuje tady dva roky magsterský- politologii a je to kamarád ty mojí Brazilky. Je to asi jedinej člověk tady, kterej mluvíbuď rychle nebo nějak blbě a občas mám problémy mu prostě rozumět, hlavně volat si s ním je vážně mazec- školní poslechy angličtiny všech úrovní jsou proti tomu pohodička:) jede s námi taky na hory a neumí pít, naše Becherovka s ním pěkně zamávala:)
No tak to by prozatím stačilo, určitě jsem brzy přidám další fotky a taky vám vyfotím brazilku, co vypadá jak Němka, nakonec je celkem fajn:)

Home, new home......

9. ledna 2008 v 17:05
Asi by bylo fajn představit vám moje nový bydleníčko:) Koleje, který se jmenují Fantoft tvoří několik zvenku nic mco vypadajících paneláků, který jsou rozdělené na bloky A- F.
Celý tenhle komplex se nachází v kopcích asi 4 km od centra. Bylo mi řečeno, že C a D jsou nej, každý tam má svůj pokoj a svou koupelnu a kuchyň je společná pro spoustu lidí, tak se tam člověk aspon potká s hodně lidma. No samozřejmě v těhle blocích už místečko nebylo. Tak mě paní z recepce šoupla na Béčko, Mám tu taky vlastní pokojík, ale kuchyň a koupelnu mám společnou ještě s Brazilkou. Když jsem dostala klíče, vyrazila jsem do mého pátého patra. Klíč ale ne a ne dveře odemnkonout ( oni tu totiž chytře odemykají na tu stranu co u nás zamykáme a ještě se tam strká klíč vzhůru nohama:) slečna, která mi přišla otevřít byla vysoká hubená, světlovlasá, no prostě naprostej opak Brazilky beachvlejbalistky,
kterou si asi každej představí:) Tak jsem chvíli zaváhala, jsem -li správně, ale nakonec jo, jak jsme později zjistila, Brazilka má rodiče Němce, takže proto ten vzhled:) Pokojík je moc pěknej, dřevěnej, a celkem velkej. Koupelna je srandovní, sprchovej kout není nijak ohraničenej, prostě všechno teče do kanálku kamsi k záchodu, takže něž to odteče je tak ještě hodinku v celý koupelně pěkná potopa:) ale tak to se dá zvyknout. Nebyly tu žádný peřinky, takže jsem
děsně ráda že jsme s mamkou díky super pytlům, co se z nich vysavačem vysaje vzdych nacpali do kufru i tuhle položkiu, protože koupit si tu peřinu není vůbec levná sranda. Jinak je tu pekně teplíčko, teplejc než v Čr takže se nemusíte bát, že mám omrzliny:) Je tu taky jedna bezvadná věc, kolejní telefon, všcihni máme svoje čísla a voláme si zadarmo, takže mi tu pořád někdo volá, jestli nejdu na nákup,cvičit nebo na procházku:) Jo a taky mám vlastní schránku, takže mi klidně můžete posílat třeba dopisy, nebo něco na zub:) adresa je tady dole na webu:) Jinak jsou Norové celkem v klídku, klíč od pokoje sice mám, hlavní dveře se ale zamknout vůbec nedají a klíč od mého pokoje pasuje i do mnoha jiných, takže nezbývánež doufat, že tu není moc čechů zlodějíčků:) Na druhou stranu jsou to ale blázni do kódů a pinů. Už nám stihli dát asi tři studentský čísla a piny, pak mám pin ke dveřím, pin ke schránce, dokonce i pin na záchod na fakultě:)

I am leaving on a jet plane.....

9. ledna 2008 v 16:21
Tak nadešel den Dé, 5. leden, a já stála na Ryzyni. Nějak to děsně rychle uteklo, asi těma zkouškama, možná tím dlouhým balením. Přes všechnu snahu zbavit se všech kovů jsem si v bezpečnostním rámu zapípala, zamávala našim a nasedla na letadlo mířící přímo do Bergenu. Vyletěli jsme nad mraky, to bylo nádhera, no to asi znáte, to azuro, sluničko, hnusný mraky pod vámi. Cesta utekla hrozně rychle a my začali klesat. Najednou byly vidět vrcholky norských hor. Pak jsme vlítli do mlhy jak mlíko, nevím proč jsme si najednou vybavila ten ošklivej film, jak spadlo letadlo v horách a cestující se pak navzájem pojídali, aby měli co jist - no radši jsme to rychle zahnala a začala se kochat pohledem na fjordy a bergenské poloostrovy. Společně s dalšími cestujícími nervózně vyhlížet, kde tu proboha mohou v té směsce moře a kopců a domečků mít místo na letiště a přistávací plochu? No samozřejmě sena jednom poloostrůvku našloJ. Hned jsem vyrazila na airportbus a potkala Češku Petru, která sebou vláčela podobný náklad jako já. Starší usměvavý řidič nám slíbil, že na nás zavolá, až bude zastávka Fantoft- koleje, který budou mým domovem na příštích pár měsíců. Jak slíbil, tak udělal a společně s dalšími asi 5 studenty jsme vystoupili kousek od Fantoftu. Ten "kousek", co měřil asi 350 metrů se mi pěkně protáhl, když jsem zjistila, že u mého kufru "macíka" (měl 25 kg a sotva jsem ho uzvedla) mi cestou napraskly v letadle kolečka a on prostě nepojede. Uklidňovala mě představa, že na recepci zavírají až v 9, tak že tam toho macka nějak snad dostrkám. Jak si taťka dělal srandu, že si budu muset najít nějakého černocha, aby mi ty dva kufry a krosnu donesl na pokoj, kde se zjevili tu se zjevili Walter a Andrew- černoušci z Ugandy a kufry byly na recepci co by dup:) Ještě že jim se kufry někde ztratily takže měli volné ruce:)